Legislativa ÚV, OV a prevence

Veškerá výchovná, a tedy i ústavní zařízení nesociálního a nezdravotního typu, spadají do gesce Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Sem také spadají veškeré preventivní aktivity ve školství, provoz pedagogicko-psychologických poraden, středisek výchovné péče a zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy. Právní úprava poskytování služeb v zařízeních je poměrně obsáhlá a zasahuje do ní legislativa několika rezortů (kromě MŠMT jsou to zejména MS, MSPSV, MZ).  Základní právní úpravu představuje zákon č. 109/2002 Sb. (o výkonu ústavní výchovy).

Ústředním orgánem v oblasti péče o rodinu a děti je Ministerstvo práce a sociálních věcí. Do jeho kompetence spadá jako samostatná oblast sociálně-právní ochrany dětí, kterou vykonávají orgány sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) a zejména jako ochranu práv a nároků dětí na jejich vývoj a řádnou výchovu včetně jejich zájmů a působení na obnovení narušených funkcí rodiny. OSPOD spolupracují se školami a školskými zařízeními, případně s Policií ČR, soudem, státním zastupitelstvím, či Probační a mediační službou ČR. OSPOD má přímý přístup do rodin ohrožených dětí a může ve spolupráci se soudem, na rozdíl od výchovných zařízení, přímo upravovat v zájmu dítěte styk dětí s rodinou a jejich sociálním prostředím. Povinností OSPOD je i po umístění dítěte do ústavního zařízení pracovat s rodinou za účelem obnovení jejích narušených funkcí. Sociální péče o děti umístěné v ústavní nebo ochranné výchově a jejich rodiny tak do velké míry probíhá přes jednotlivé sociální pracovníky a kvalita spolupráce závisí především na ochotě sociálních pracovníků kooperovat se zařízením (a naopak). Možnost zajištění kvalitní systematické péče v zařízení je s kvalitní prací OSPOD a vzájemnou spoluprací významně provázána. Jsou to také právě OSPOD, kdo organizuje tzv. případové konference u dětí vstupujících do ústavní výchovy ideálně s cílem zajistit péči o dítě tak, aby do zařízení nemuselo, případně v průběhu pobytu dítěte v ústavu tak, aby se mohlo vrátit do rodiny. Na případové konferenci se probírají aspekty situace dítěte s celou řadou osob zapojených do výchovy a hledá se individuální řešení jeho situace.  Významným spouštěčem a problémového chování dětí a mládeže může být nevhodné rodinné prostředí. Proto i v rámci i preventivní práce (zejména v oblasti služeb, které poskytují střediska výchovné péče)  hraje OSPOD významnou roli jako iniciátor spolupráce, případně ten, kdo  jistým způsobem může monitorovat ochotu rodiny ke spolupráci s odborníky.

Rozhodnutí o ústavní výchově dítěte vydává vždy soud. Obvykle v případě selhání ostatní výchovné péče, nejedná se tedy v pravém slova smyslu o ochranné opatření nebo výchovné opatření ve smyslu reakce na nežádoucí chování dítěte. Děti s ústavní výchovou jsou tedy nejen děti s poruchami chování nebo děti, které vykazují prvky delikventního nebo kriminálního jednání, ale obecně děti, o něž se rodiče nedokáží adekvátně postarat a z různých důvodů nejsou umístěny do pěstounské péče. Soudy v současnosti rozhodují o tom, zda a kam bude dítě umístěno do ústavní výchovy. Rozhodovací lhůty soudů jsou však vzhledem k potřebě včasného umístění dítěte v některých případech nepřiměřeně dlouhé. Toto se negativně promítá především do praxe diagnostických ústavů, kde některé děti zůstávají po dobu měsíců, ačkoliv maximální doba pobytu stanovena na osm týdnů až tři měsíce. Obdobně je tomu i v případech potřeby přemístění dítěte do jiného žádoucího zařízení. Ústavy v současnosti nejsou vedeny jako účastníci soudních řízení, v nichž se rozhoduje o umisťování dětí, a vhodnost umístění do konkrétního zařízení není v některých případech spoluurčena odborným stanoviskem zařízení nebo příslušného diagnostického ústavu. Zde se do velké míry jedná o právní problém, neboť je logické, že pokud dítě dosud nebylo umístěno do ústavní nebo ochranné výchovy, zařízení nemůže být účastníkem řízení. Proti rozhodnutí se nicméně zařízení může odvolat.

Pod resort  Ministerstva spravedlnosti spadají také tzv. zabezpečovací detence. Tato zařízení spravuje vězeňská služba. Činnost Ministerstva spravedlnosti se dotýká zacházení s mladistvými delikventy v oblasti legislativní i výkonné, při vytváření podmínek pro aplikaci alternativních trestů a v oblasti resocializačního působení vězeňství. Působí v oblasti soudnictví ve věcech mládeže tj. u osob mladších osmnácti let, které spáchají takový čin, který by byl u dospělé osoby považován za trestný. Je tedy například do velké míry dáno nastavením tohoto resortu, nakolik se bude využívat probační služba a v jaké fázi bude nařízena ústavní nebo ochranná výchova.

V rámci resortu MS je nutné neopomenout rovněž roli státního zastupitelství. Je orgánem výkonné moci, reprezentující zájem státu na dodržování práva a mezi jeho činnosti spadá i dozor nad dodržováním právních předpisů při výkonu ústavní péče a ochranné výchovy zařízeními. Dohled probíhá zpravidla ve čtvrtletních cyklech a jeho cílem je zajištění nejlepšího zájmu dítěte.

Pobytová zařízení suplují po určitou dobu života dítěte rodinu a její péči a proto se jich samozřejmě dotýká zajišťování zdravotní péče o svěřené děti a mládež.  Vzhledem k množství zdravotních problémů dětí v institucionální výchově a péči je těsná spolupráce se zdravotnickým resortem nutná. Úzká součinnost je nutná zejména s pedopsychiatrickými zařízeními a pedopsychiatry obecně. Ve všech typech zařízeních se nachází i děti, které vyžadují dlouhodobou zdravotní péči, ale zároveň v nich nesmí být v současnosti zaměstnáván zdravotnický personál. Navíc se aktuálně nacházíme v situaci, kdy pedopsychiatrická oblast sama trpí závažným nedostatkem pracovníků a zařízení.