Střediska výchovné péče

Střediska výchovné péče patří mezi školská zařízení poskytující výchovu a péči v rámci institucionální výchovy v gesci MŠMT. Činnost těchto zařízení je právně upravena zákonem 109/2002 Sb. (o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů), dále vyhláškou MŠMT č. 438/2006 Sb. (kterou se upravují podrobnosti výkonu ústavní výchovy a ochranné výchovy ve školských zařízeních) a vyhláškou č. 458/2005 Sb. (kterou se upravují podrobnosti o organizaci výchovně vzdělávací péče ve střediscích výchovné péče).

Střediska existují ve formě ambulantní, stacionární a internátní. Internátní oddělení poskytují možnost maximálně dvouměsíčního pobytu, při němž je klientům zajištěno i vzdělávání. V současné době MŠMT udává přes sedm desítek těchto zařízení. Jejich klienty mohou být děti a žáci ve věku od tří let do ukončení přípravy na povolání, nejdéle do 26 let věku, dále střediska spolupracují také s jejich rodinami, kmenovými školami a dalšími osobami nebo institucemi, které hrají roli v životě daného dítěte.

Střediska výchovné péče (SVP) jsou zároveň součástí systému pedagogicko-psychologického poradenství v ČR, které tvoří školská poradenská zařízení (tj. pedagogicko-psychologické poradny a speciálně pedagogická centra) a školní poradenská pracoviště. Tato zařízení jsou zřizována dle § 116 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Tímto zákonem se SVP řídí rovněž v případech, kdy svým klientům poskytují internátní nebo celodenní služby a ve středisku je zajišťováno nebo poskytováno vzdělávání. Zároveň se řídí také vyhláškou č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních.

Střediska výchovné péče mohou být organizační součástí diagnostických ústavů nebo jiných zařízení pro výkon ústavní výchovy (např. dětských domovů se školou nebo výchovných ústavů) a mohou fungovat i samostatně.

Nenahrazují jiná školská výchovná a poradenská pracoviště, ale naopak jejich služby doplňují. Pro klienty s problémy v chování jsou často jednou z posledních příležitostí, která může být nápomocna k brzkému zastavení jejich sociálně narušeného vývoje. Z hlediska kriminality a delikvence mládeže by tedy SVP měla plnit preventivní funkci.

K součinnosti se SVP ve většině případů dochází na základě dobrovolnosti, v současnosti je nicméně možno dítě do SVP umístit i na základě soudního rozhodnutí. Péče se opírá o dobrovolnou spolupráci zainteresovaných osob (klienta, rodičů dítěte, sociálních pracovníků, učitelů a dalších relevantních osob). Pracovníci zařízení zajišťují preventivně-výchovnou péči, přičemž poskytují svou intervenci také rodičům nebo škole. Ve střediscích pracují pedagogičtí pracovníci, speciální pedagogové a psychologové, případně také sociální pracovníci.

O střediscích podrobněji

Úvod | Ambulantní SVP | Celodenní a internátní služby | Pobytová oddělení | Stacionární oddělení

Klienty středisek jsou děti a žáci ve věku od tří let do ukončení přípravy na povolání, nejdéle do 26 let věku. Střediska existují ve formě ambulantní, stacionární a internátní. Internátní oddělení poskytují možnost několikatýdenního pobytu, při němž je klientům zajištěno i vzdělávání.

Cílem péče o klienty v SVP je předcházet vzniku a rozvoji negativních projevů chování dětí nebo narušení jejich zdravého vývoje, zmírňování nebo odstraňování příčin nebo důsledků již rozvinutých poruch chování a negativních jevů v sociálním vývoji a přispívat ke zdravému osobnostnímu rozvoji dětí.

Střediska jsou tedy jednou z forem pomoci dětem, žákům a studentům, jejich rodinám, školám a školským zařízením. Nenahrazují jiná školská výchovná a poradenská pracoviště, ale naopak jejich služby doplňují a zároveň s dalšími zařízeními preventivně výchovné, poradenské a terapeutické péče jiných resortů spolupracují.

Střediska poskytují konzultace, odborné informace a pomoc osobám odpovědným za výchovu, pedagogickým pracovníkům předškolních zařízení, škol a školských zařízení v oblasti výchovy a vzdělávání dětí s rizikem či s projevy poruch chování a negativních jevů v sociálním vývoji a při jejich integraci do společnosti. Věkově legislativa vymezuje klientelu na děti a studující mládež od 3 do 26 let, ale péče a spolupráce může zahrnovat prakticky všechny, kteří na klienty výchovně působí nebo hrají v jejich životech důležitou roli. Což jsou samozřejmě především rodiče (případně osoby odpovědné za výchovu), ale také pedagogové a školy, dále osoby z různých volnočasových aktivit, ze širší rodiny a v neposlední řadě i instituce jako např. tzv. OSPOD (orgán sociálně právní ochrany dětí), odborníci z jiných odvětví např. (lékařských) nebo z neziskového sektoru či Policie ČR nebo soudy. Střediska zpravidla nezabezpečují péči o klienty s předběžným opatřením, nařízenou ústavní nebo uloženou ochrannou výchovou, pokud nestanoví soud jinak.

Středisek je v celé republice více než sedm desítek a jejich rozložení není rovnoměrné. Přestože se řídí stejnými legislativními normami a platí pro ně stejné resortní standardy péče, mohou se lišit v tom, v jakém rozsahu své služby poskytují a jaký region či lokalitu jsou schopna obsáhnout. Nejvíce středisek se zaměřuje na ambulantní práci a méně než polovina z nich poskytuje rovněž celodenní nebo pobytové služby. Ve střediscích je hlavní cílem práce s klientelou snaha zachovat a posílit rodinné vazby, zamezit odtržení od rodinného prostředí.

Rozdíly mezi ústavní výchovou (tedy pobytem v dětském domově, DDŠ či výchovném ústavu) a poskytováním preventivně výchovné péče jsou jednak krátkodobost nebo míra intenzity problému (ne v takové míře, pro kterou by již bylo vhodnější uvažovat o nařízení ústavní výchovy). Posledním rozdílem je dobrovolnost spolupráce, která není absolutní, jelikož o zařazení klienta do střediska může rozhodnout také soud.

Ambulantní SVP

Střediska jsou tedy jednou z forem pomoci dětem, žákům a studentům, jejich rodinám, školám a školským zařízením. Nenahrazují jiná školská výchovná a poradenská pracoviště, ale naopak jejich služby doplňují a zároveň s dalšími zařízeními preventivně výchovné, poradenské a terapeutické péče jiných resortů spolupracují.

Střediska poskytují konzultace, odborné informace a pomoc osobám odpovědným za výchovu, pedagogickým pracovníkům předškolních zařízení, škol a školských zařízení v oblasti výchovy a vzdělávání dětí s rizikem či s projevy poruch chování a negativních jevů v sociálním vývoji a při jejich integraci do společnosti. Věkově legislativa vymezuje klientelu na děti a studující mládež od 3 do 26 let, ale péče a spolupráce může zahrnovat prakticky všechny, kteří na klienty výchovně působí nebo hrají v jejich životech důležitou roli. Což jsou samozřejmě především rodiče (případně osoby odpovědné za výchovu), ale také pedagogové a školy, dále osoby z různých volnočasových aktivit, ze širší rodiny a v neposlední řadě i instituce jako např. tzv. OSPOD (orgán sociálně právní ochrany dětí), odborníci z jiných odvětví např. (lékařských) nebo z neziskového sektoru či Policie ČR nebo soudy. Střediska zpravidla nezabezpečují péči o klienty s předběžným opatřením, nařízenou ústavní nebo uloženou ochrannou výchovou, pokud nestanoví soud jinak.

Středisek je v celé republice více než sedm desítek a jejich rozložení není rovnoměrné. Přestože se řídí stejnými legislativními normami a platí pro ně stejné resortní standardy péče, mohou se lišit v tom, v jakém rozsahu své služby poskytují a jaký region či lokalitu jsou schopna obsáhnout. Nejvíce středisek se zaměřuje na ambulantní práci a méně než polovina z nich poskytuje rovněž celodenní nebo pobytové služby. Ve střediscích je hlavní cílem práce s klientelou snaha zachovat a posílit rodinné vazby, zamezit odtržení od rodinného prostředí.

Rozdíly mezi ústavní výchovou (tedy pobytem v dětském domově, DDŠ či výchovném ústavu) a poskytováním preventivně výchovné péče jsou jednak krátkodobost nebo míra intenzity problému (ne v takové míře, pro kterou by již bylo vhodnější uvažovat o nařízení ústavní výchovy). Posledním rozdílem je dobrovolnost spolupráce, která není absolutní, jelikož o zařazení klienta do střediska může rozhodnout také soud.

Celodenní a internátní služby

Tyto služba poskytované SVP jsou jednou hrazenou službou v rámci péče, kterou SVP poskytují. Jak již bylo uvedeno, cílem práce SVP je zmírňovat (či odstraňovat) příčiny a důsledky již vzniklých poruch chování. Hlavním smyslem práce je zachovat a posílit rodinné vazby, zamezit odtržení od rodinného prostředí.

Pobytová oddělení

Rozdíly mezi ústavní výchovou a poskytováním preventivně výchovné péče jsou jednak krátkodobost a jednak míra intenzity problému (ne v takové míře, pro kterou by již bylo vhodnější uvažovat o nařízení ústavní výchovy). Posledním rozdílem je dobrovolnost, která není absolutní, jelikož o zařazení klienta do  střediska může rozhodnout také soud. Ve většině případů je pak pro klienta tzv. výchovným opatřením.

Celodenní a internátní služby jsou zpravidla poskytovány jednotlivými SVP na základě žádosti osob odpovědných za výchovu. Podmínkou přijetí do pobytového programu je předchozí ambulantní spolupráce a určitá míra motivovanosti klienta (kromě pobytů nařízených soudem). Před zahájením pobytu je obvyklá ambulantní spolupráce s dítětem a rodinou.  Pokud tato nevede k žádoucím změnám, začíná se uvažovat o péči pobytové.  Minimální rozsah spolupráce předcházející nástupu na pobyt jsou obvykle tří setkání, jejichž hlavní náplní je celkové zmapování situace a formulace konkrétních cílů pro daný pobyt.

Internátní oddělení je zaměřeno na práci s dětmi a dospívajícími, u kterých převažují výchovné problémy. Účast na programu klienta v internátním oddělení je tedy obvykle dobrovolná, a to na základě smluvního vztahu mezi střediskem, klientem a jeho zákonnými zástupci (osobami zodpovědnými za jeho výchovu). Délka takového pobytového programu je zpravidla 6–8 týdnů.

Nicméně je nezbytné rozlišovat mezi pobytem „dobrovolným“ a tím, který nařizuje soud (v praxi cca 5-10% případů). V případě dobrovolného pobytu klient vždy ví, že k pobytu nastoupí, kdy k tomu dojde a jaký bude smysl a cíl pobytu.  Pobyt nařízený soudem se pak v mnoha aspektech liší. Klient není vždy ztotožněn s potřebou absolvovat pobyt a má jiné vstupní podmínky (většinou jde zejména o absenci ambulantní péče) a často se tak v průběhu péče objevují další aspekty a problémy, na kterých je třeba pracovat. Soudní praxe je velice různá, záleží na také na formě, jakou soud o pobytu rozhodne (rozsudkem či předběžným opatřením). V zásadě může soud dočasně nařídit absolvovat program dítě ve středisku internátním způsobem z různých důvodů (nejčastěji jde o záškoláctví) a doba trvání takových soudních rozhodnutí se rovněž liší.

Pro většinu dětí a jejich rodičů jsou výchovná opatření známá jako ta, která udělují ředitelé škol nebo třídní učitelé ve formě pochval nebo jiných ocenění a kázeňských opatření (např. napomenutí, důtka nebo podmínečné vyloučení). V souvislosti se středisky výchovné péče mluvíme o výchovných opatřeních tam, kde je klientovi spolupráce se střediskem či účast v některém z jeho programů, včetně pobytu, nařízena. Jedná se nejčastěji o případy, kdy s dítětem nebo jeho rodinou pracuje orgán sociálně právní ochrany dětí. Obecní úřad obce (OSPOD) s rozšířenou působností může uložit dítěti, rodičům nebo jiným osobám odpovědným za výchovu dítěte povinnost využít odbornou poradenskou pomoc. Vyžaduje - li to zájem dítěte a předchozí výchovná opatření nevedla k nápravě, může soud dočasně odejmout dítě z péče rodičů nebo jiné osoby odpovědné za výchovu a přitom nařídit dítěti nejdéle na 3 měsíce pobyt ve středisku výchovné péče. Dobu trvání výchovného opatření lze výjimečně prodloužit, jeho celková doba však nesmí přesáhnout 6 měsíců.

Dalším druhem pobytu v SVP, které nařídil soud, může být zařazení do terapeutického, psychologického nebo jiného vhodného výchovného programu střediska. Jedná se o opatření, které může uložit soud pro mládež, dopustí - li se dítě mladší patnácti let činu jinak trestného. Praxe ukazuje, že k zařazení dítěte do pobytového oddělení střediska výchovné péče soudní cestou může dojít ještě na základě předpisu, který upravuje zvláštní řízení soudní. Existuje tak možnost umístit dítě do prostředí, které soud označí a to pokud se ocitlo ve stavu nedostatku péče nebo je-li jeho život, normální vývoj nebo jiný důležitý zájem vážně ohrožen nebo byl-li narušen. S těmito typy pobytů se SVP mohou setkat v případech, kdy se jedná o poruchy chování (nebo jejich prevenci), jejichž etiologie souvisí s porozchodovými potížemi rodičů, selháváním v prostředí náhradní rodinné péče nebo např. s podezřením na výskyt syndromu zavrženého rodiče nebo syndromu CAN.

Oba typy pobytů v SVP jsou hrazené. Výše příspěvku na úhradu preventivně výchovné péče se skládá z příspěvku určeného vyhláškou MŠMT č. 107/2005 o školním stravování a z částky za lůžko, kterou stanovil Příkaz ministryně školství, mládeže a tělovýchovy č. 21/2007 k činnosti středisek výchovné péče (MŠMT č.14 744/2007 ze dne 24. 29.6.2007). Záleží na věku dítěte, měsíčně jde o částku v rozmezí několika tisíc Kč, což mnohdy komplikuje poskytování této služby sociálně slabším rodinám. V praxi se vyskytují různé druhy pomoci v této oblasti jak z rukou různých nadací či neziskových organizací, tak díky možnosti čerpání např. dávek v hmotné nouzi. Systémově však tato problematika ošetřena není a financování pobytů v SVP je mnohdy problémem i u pobytů nařízených soudem, kdy povinnost rodičů takový pobyt hradit trvá. Do internátní péče nelze přijmout klienty v akutním stadiu onemocnění, intoxikované, bacilonosiče a klienty, kterým bylo uloženo karanténní opatření.

Organizace činností na pobytových a celodenních odděleních SVP je zpravidla strukturovaná s jasnými pravidly. Internátní oddělení jednotlivých SVP mají svoje programy, které se v různých zařízeních liší (zejména v oblasti využívání režimových prvků, systému hodnocení, zaměření obsahu pobytu apod.). Nejvíce se zpravidla podobají komunitnímu terapeutickému systému. Během pobytu dítěte v internátním oddělení není přerušena jeho školní docházka. Pokud to okolnosti a povaha problému umožňují, navštěvují děti svoji kmenovou školu. Některá internátní střediska mají svoje třídy, případně školu. Integrální součástí programu pobytového oddělení, kromě individuální a skupinové výchovně vzdělávací a terapeutické práce s dítětem, je podpora a posílení pozitivních rodinných vazeb a rodiny jako celku. Z tohoto důvodu je důležitou podmínkou pobytu zájem a udržení spolupráce členů rodiny dítěte, kdy se SVP snaží být v kontaktu s rodinou či zákonnými zástupci klienta a společně řešit problém klienta v souladu s individuálním programem pomoci, případně ve spolupráci s dalšími institucemi. V průběhu pobytu je podle potřeby zajištěn kontakt se školou, případně s kurátorem či dalšími odbornými pracovišti (např. PPP nebo odborní lékaři),  která jsou do řešení situace dítěte a jeho rodiny aktuálně zainteresována. Po ukončení pobytu je možná následná ambulantní spolupráce dítěte a jeho rodiny s pracovníky střediska.

Pobyt je obvykle veden komunitním způsobem. V jedné výchovné skupině, která je zpravidla koedukovaná, může být maximálně 8 dětí. Program pobytu je zaměřen zejména na sebepoznání, rozvoj osobnosti a sociálních dovedností a pomáhá dětem učit se orientovat ve složitých životních situacích. Sociálně terapeutická práce pobytového oddělení probíhá z hlediska struktury sociálních modelů obvykle ve čtyřech základních rovinách:

1. rovina komunitně terapeutického působení – jako model širšího společenského prostředí,
2. rovina skupinová a vrstevnická – jako model blízký širšímu rodinnému prostředí,
3. rovina individuální – nabízející možnost navázání reálného terapeutického vztahu dítěte a dospělé osoby,
4. rovina a kontext primární rodiny – práce se zainteresovanými členy rodiny a dítětem jako s celkem.

Stacionární oddělení

Stacionární oddělení je specifickou formou denní péče a je docházka do nich je rovněž částečně hrazena rodiči či osobami odpovědnými za výchovu.

Jedná se o skupinový program, který poskytuje klientům denní odbornou a terapeutickou péči zpravidla po dobu dvou měsíců. Klienti se po ukončení programu vrací domů, nocují ve svých rodinách. Obdobně jako v případě pobytové péče, jde v případě celodenních oddělení o případy, které z různých důvodů přesahují možnosti ambulantní spolupráce, Cílem je především intenzivní rozvoj schopností a dovedností potřebných pro úspěšné zvládání nároků školního prostředí, rozvoj sociálních dovedností, řešení výchovných obtíží, popř. zklidnění náročných situací v rodině i ve škole, způsobených klientovými potížemi. Pobytu ve stacionáři vždy předchází ambulantní péče a program je často rozdělen na dopolední a odpolední blok. Ve stacionárním oddělení může probíhat vzdělávání podle individuálního učebního plánu, vypracovaného kmenovými školami jednotlivých dětí a během odpoledního výchovně vzdělávacího bloku probíhá celá řada aktivit, obdobně jako u pobytových oddělení SVP. I v těchto případech je dbáno na spolupráci s rodinou a s dalšími institucemi.

Jak u stacionárního, tak u pobytového druhu péče, může ze strany SVP docházet k pomoci s opětovným začleňováním klienta do původního (případně nového) třídního kolektivu.

Praxe ukazuje rovněž užitečnost konání případových konferencí během spolupráce SVP s klientem a jeho rodinou, a to pokud jde o veškeré druhy péče (ambulantní, pobytové i stacionární).

V současné době jsou střediska výchovné péče již plně integrována ve školském poradenském systému. Péče se v drtivé většině opírá o dobrovolnou spolupráci zainteresovaných osob (klienta, rodičů dítěte, sociálních pracovníků, učitelů a dalších relevantních osob).

Pracovníci zařízení zajišťují preventivně-výchovnou péči, přičemž poskytují svou intervenci také rodičům nebo škole. Ve střediscích pracují pedagogičtí pracovníci (učitelé, vychovatelé, asistenti pedagoga), speciální pedagogové a psychologové, případně také sociální pracovníci. Plnění náročných úkolů a naplňování individuálních výchovných plánů klientů dosahují pracovníci SVP těmito metodami:

a) Speciálně pedagogickými a psychologickými

• jednorázovým, krátkodobým a dlouhodobým vedením klientů formou individuální, skupinové a rodinné terapeutické činnosti,
• výchovnými a reedukačními aktivitami v internátních odděleních,
• vypracováním individuálního programu pomoci každému klientovi a jeho naplňováním,
• vypracováním a realizací cílených speciálně pedagogických a terapeutických programů pro jednotlivé skupiny klientů,
• vypracováním a realizací cílených speciálně pedagogických a terapeutických programů pro třídní kolektivy při řešení a eliminaci šikany, školního násilí, zneužívání návykových látek apod. na podnět jednotlivých škol,
• poskytováním služeb zaměřených na volbu dalšího vzdělávání (s cílem získat potřebnou kvalifikaci k lepšímu uplatnění na trhu práce).

b) Poradenskými

• zabezpečováním kontaktů s klienty a spolupracujícími subjekty,

• zprostředkováním kontaktů klientům s jinými typy zařízení dle povahy jejich problémů,

• vedením klientů v poradenských kontaktech,

• metodickými schůzkami a poradami s pedagogickými pracovníky škol, které klienti navštěvují, školními psychology a školními metodiky prevence,

c) Diagnostickými

• speciálně pedagogickou a pedagogicko – psychologickou diagnostikou poruch chování a sociálního vývoje,

• psychologickou diagnostikou osobnosti,

• sociální diagnostikou podmíněnosti příčin poruch chování a sociálního vývoje.